Máme rádi špatné zprávy?

Znáte ten pocit napětí a pocit dramatu v sobě, když se ve světě něco děje? Například se někde něco odehraje a vy hledáte o tomto informace? Já to ted dělám a celkem rád. Jenže skutečnost, že někdo přišel o život a já se o tomto snažím najít, co nejvíce informací, mě znervozňuje. Cítím se potom špatně, velice špatně. Například minulý rok v červenci, když terorista zabil děti z tábora. Začal jsem o tomto incidentu hledat různé informace, chtěl jsem se dozvědět více. Myslím si, že je to v povaze člověka. Ale hledat informace o někom, kdo zemřel, se mi nelíbí. Chování se prostě zabránit nedá.

Některé zprávy nejsou přínosem pro nás, ale pro uspokojení naší povahy. Člověk byl už od začátku zvědavý, někteří více, někteří méně. Chtěli jsme objevovat nové věci a poznávat nepoznané. Do teď nás lákají spousty tajemství. Když se v novinách, na internetu, kdekoliv, dozvídáme o věci, že se něco stalo, tak jako první vidíme titulek a co se bude v té zprávě objevovat, to je vlastně také tajemství. Čekáme, co se v té zprávě dozvíme. Pokud je to špatná zpráva, tak většinou někoho litujeme, ale pokud správná, tak nás to ani moc nezaujme. Neříkám, že to platí pro všechny, pouze vyvozuji ze svých myšlenek a pocitů.